(Mgr.Blanka Černá)
Prof.MUDr. Václav Vojta (12.7.1917 – 12.9.2000)
Neurolog, se specializací především na dětské pacienty, se narodil v Čechách. Po roce 1968 emigroval do Německa, kde pracoval na Univerzitní ortopedické klinice v Kolíně nad Rýnem a dále v Dětském centru v Mnichově. Od roku 1990 opět vyučoval na Karlově univerzitě v Praze. Je objevitelem tzv.Vojtovy metody a zakladatelem Mezinárodní Vojtovy společnosti /IVG/.
Vojtova metoda je způsob, jak v určitých polohách aktivovat zóny, které napomáhají k uvolňování zablokovaných nervových (a tím i svalových) spojů mezi mozkem a míchou, s cílem zlepšit funkce svalů v oblasti páteře, horních i dolních končetin a obličeje, využívané v činnostech běžného dne. Prof.Vojta vyvinul metodu, která spočívá v tom, že se ve třech základních polohách (na břiše, na zádech nebo na boku) vyvíjí cílený tlak do určité zóny, které aktivují v mozku vrozené pohybové vzory. To se projeví jako koordinované pohyby trupu a končetin. Zdravé děti mají již v prvním roce života k dispozici všechny „stavební kameny“ pro vzpřímení a pohyb vpřed. Při poruchách centrálního nervového systému a pohybového systému, ať už mají jakoukoli příčinu, je spontánní zapojení těchto vrozených pohybových vzorů omezeno. Objevem reflexní lokomoce vyvinul Vojta metodu, která přinejmenším zčásti navrací základní pohybové vzory i lidem s poškozeným centrálním nervovým a pohybovým systémem.
Terapeut musí vyvinout cílený tlak v určitých aktivačních zónách na těle pacienta a tento podnět vede u všech lidí reflexně ke dvěma pohybovým komplexům, k reflexnímu plazení a reflexnímu otáčení, v nichž jsou obsaženy všechny základní prvky lidského pohybu vpřed. Tyto pohyby mohou být aktivovány nezávisle na vůli pacienta. Opakovaným vyvoláváním těchto reflexních pohybů dochází v určité míře k uvolnění nebo vytvoření nových spojů ve funkčně blokované nervové síti. Výsledkem je, že veškeré svaly v rámci zmíněných pohybových komplexů jsou aktivovány. Podle typu diagnózy, lze takto dosáhnout určitého zlepšení spontánního pohybu a držení těla. Tím získá pacient s hybným postižením i lepší schopnost navázání kontaktu a komunikace.
Vojtovu terapii lze aplikovat od narození až do vysokého věku s různým cílem. Terapie vždy musí odpovídat individuálně každému pacientovi, jeho základnímu onemocnění. Vojtova metoda může být využita jako základ fyzioterapie ale i jakékoliv pohybové poruchy a při celé řadě onemocnění: u centrálních koordinačních poruch v kojeneckém věku, u pohybových poruch vznikajících na základě poškození mozku, u periferních paréz horních a dolních končetin, při svalových onemocněních, u skolióz, jako pomocná terapie u dysplázií a luxací kyčlí, při problémech s dýchacími, polykacími a žvýkacími funkcemi.
Vojtova terapie se nesmí provádět: při horečnatých respektive zánětlivých onemocněních, po očkování – zejm. živou vakcínou, v těhotenství, při určitých srdečních a svalových onemocněních.
Aby byla Vojtova terapie úspěšná, musí být prováděna vícekrát denně. Jedna terapeutická jednotka trvá 5 – 20 minut. Rozhodující roli při aplikaci Vojtovy metody hrají ti, kteří terapii denně provádějí, zejména rodiče.
Vedle povahy základního onemocnění záleží efekt terapie a úspěch i na intenzitě cvičení, její frekvenci a přesnosti. Terapeut vytvoří individuální program na základě vstupního vyšetření a stanoví společně s pacientem, resp.rodičem terapeutické cíle. Techniku se pak v brzké době učí rodič dítěte, aby mohl zajistit potřebnou intenzitu terapie v domácím prostředí. Během celé terapie, která může trvat týdny, měsíce až roky poskytuje terapeut odbornou pomoc, poradenství i psychickou podporu rodičům. Program terapie, dávkování a případné pauzy v terapii se přizpůsobují vývoji pacienta.
PLÁČ DÍTĚTĚ?
Reflexní pohyb vpřed je mimořádně účinný, ale pro kojence a malé děti nezvyklý a velice namáhavý. Na jeho aktivaci reagují pláčem. Rodičům pláč vadí a vede je k domněnkám, že svému dítěti způsobují při cvičení bolest. Pláč je ale adekvátním, důležitým vyjadřovacím a komunikačním prostředkem malého dítěte, který tak reaguje na aktivaci nezvyklého pohybu. Po určité přivykací době již není pláč zpravidla tak intenzivní a v přestávkách při cvičení a po cvičení ustává.
Prof.MUDr. Václav Vojta (12.7.1917 – 12.9.2000)
Neurolog, se specializací především na dětské pacienty, se narodil v Čechách. Po roce 1968 emigroval do Německa, kde pracoval na Univerzitní ortopedické klinice v Kolíně nad Rýnem a dále v Dětském centru v Mnichově. Od roku 1990 opět vyučoval na Karlově univerzitě v Praze. Je objevitelem tzv.Vojtovy metody a zakladatelem Mezinárodní Vojtovy společnosti /IVG/.
Vojtova metoda je způsob, jak v určitých polohách aktivovat zóny, které napomáhají k uvolňování zablokovaných nervových (a tím i svalových) spojů mezi mozkem a míchou, s cílem zlepšit funkce svalů v oblasti páteře, horních i dolních končetin a obličeje, využívané v činnostech běžného dne. Prof.Vojta vyvinul metodu, která spočívá v tom, že se ve třech základních polohách (na břiše, na zádech nebo na boku) vyvíjí cílený tlak do určité zóny, které aktivují v mozku vrozené pohybové vzory. To se projeví jako koordinované pohyby trupu a končetin. Zdravé děti mají již v prvním roce života k dispozici všechny „stavební kameny“ pro vzpřímení a pohyb vpřed. Při poruchách centrálního nervového systému a pohybového systému, ať už mají jakoukoli příčinu, je spontánní zapojení těchto vrozených pohybových vzorů omezeno. Objevem reflexní lokomoce vyvinul Vojta metodu, která přinejmenším zčásti navrací základní pohybové vzory i lidem s poškozeným centrálním nervovým a pohybovým systémem.
Terapeut musí vyvinout cílený tlak v určitých aktivačních zónách na těle pacienta a tento podnět vede u všech lidí reflexně ke dvěma pohybovým komplexům, k reflexnímu plazení a reflexnímu otáčení, v nichž jsou obsaženy všechny základní prvky lidského pohybu vpřed. Tyto pohyby mohou být aktivovány nezávisle na vůli pacienta. Opakovaným vyvoláváním těchto reflexních pohybů dochází v určité míře k uvolnění nebo vytvoření nových spojů ve funkčně blokované nervové síti. Výsledkem je, že veškeré svaly v rámci zmíněných pohybových komplexů jsou aktivovány. Podle typu diagnózy, lze takto dosáhnout určitého zlepšení spontánního pohybu a držení těla. Tím získá pacient s hybným postižením i lepší schopnost navázání kontaktu a komunikace.
Vojtovu terapii lze aplikovat od narození až do vysokého věku s různým cílem. Terapie vždy musí odpovídat individuálně každému pacientovi, jeho základnímu onemocnění. Vojtova metoda může být využita jako základ fyzioterapie ale i jakékoliv pohybové poruchy a při celé řadě onemocnění: u centrálních koordinačních poruch v kojeneckém věku, u pohybových poruch vznikajících na základě poškození mozku, u periferních paréz horních a dolních končetin, při svalových onemocněních, u skolióz, jako pomocná terapie u dysplázií a luxací kyčlí, při problémech s dýchacími, polykacími a žvýkacími funkcemi.
Vojtova terapie se nesmí provádět: při horečnatých respektive zánětlivých onemocněních, po očkování – zejm. živou vakcínou, v těhotenství, při určitých srdečních a svalových onemocněních.
Aby byla Vojtova terapie úspěšná, musí být prováděna vícekrát denně. Jedna terapeutická jednotka trvá 5 – 20 minut. Rozhodující roli při aplikaci Vojtovy metody hrají ti, kteří terapii denně provádějí, zejména rodiče.
Vedle povahy základního onemocnění záleží efekt terapie a úspěch i na intenzitě cvičení, její frekvenci a přesnosti. Terapeut vytvoří individuální program na základě vstupního vyšetření a stanoví společně s pacientem, resp.rodičem terapeutické cíle. Techniku se pak v brzké době učí rodič dítěte, aby mohl zajistit potřebnou intenzitu terapie v domácím prostředí. Během celé terapie, která může trvat týdny, měsíce až roky poskytuje terapeut odbornou pomoc, poradenství i psychickou podporu rodičům. Program terapie, dávkování a případné pauzy v terapii se přizpůsobují vývoji pacienta.
PLÁČ DÍTĚTĚ?
Reflexní pohyb vpřed je mimořádně účinný, ale pro kojence a malé děti nezvyklý a velice namáhavý. Na jeho aktivaci reagují pláčem. Rodičům pláč vadí a vede je k domněnkám, že svému dítěti způsobují při cvičení bolest. Pláč je ale adekvátním, důležitým vyjadřovacím a komunikačním prostředkem malého dítěte, který tak reaguje na aktivaci nezvyklého pohybu. Po určité přivykací době již není pláč zpravidla tak intenzivní a v přestávkách při cvičení a po cvičení ustává.